Ve třicátém šestém týdnu po svém početí
Já, přivázaný na pupeční šňůře
Podoben víc kuřeti než dítěti
Chystal jsem se ke své dlouhé túře

Březen byl, otec mi jméno vybíral
A na potocích zrovna ledy tály
A na Kuncevské dači zrovna umíral
Josif Vissarionovič Stalin

Ztvrdlá zem si rozpínala korzety
V tom březnu roku třiapadesát
Ve třicátém šestém týdnu po mém početí
Do flóru se halil první revoluční stát

Po městech a po vesnicích chodí rozsévač
A hrsti zrna nosí
Mrtvou vodou všechno živé zalévá
A živou vodou všechno mrtvé kosí

Tolikrát už vzlétla hvězda nad betlém
A tolikrát už zavoněla sláma
A tolikrát se člověk vydal za světlem
A tolikrát se na té cestě zklamal

Naděje je nejkrásnější prokletí
Naděje je jediné, co zbývá
Ve třicátém šestém roce po svém početí
Zpívám, tedy jsem, jsem, tedy zpívám