Nebylo nic a ticho bylo trpké
Měsíc se houpal nad měsíčním srpkem
Pak jedno srdce zabušilo krví
A byl den prvý

A muž se zeptal ženy plné světel
Kde rostou vrby a kde roste jetel
Nad střechy domů vzlétly bílé stuhy
A byl den druhý

Vedli se spolu, jak se vedou stromy
Když větev k větvi ve větru se kloní
Padaly hrušky do košíků dětí
A byl den třetí

A žena ptá se muže, kde je voda
A on jí v dlaních žlutý blatouch podal
A od rybníka vonělo to smrtí
A byl den čtvrtý

Ach, mlýnské kolo skřípavě si vrzá
Tiše to cinklo a to spadla slza
Přilétl havran na ostnaté dráty
A byl den pátý

A žena mlčí a muž zase mlčí
V očích jim plane kalná láska vlčí
Vypili do dna bolehlavy štěstí
A byl den šestý

Nezbylo nic a ticho bylo trpké
Měsíc se houpal nad měsíčním srpkem
Na stůl si sedly vševědoucí vědmy
A byl den sedmý

Hrál flašinetář byl těm dvěma pro smích
Písničku hrál, že přijde den osmý
Že něčí srdce zabuší zas krví
Bude den prvý