Jarek Nohavica:
Vy, kdož máte uši k slyšení a oči k dívání
Všichni lidé dobré vůle, slyšte moje zpívání
Chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám
O tiché bolesti, kterou na duši mám

V městě Olomouci, v starobylé metropoli Hané
Se narodilo dítě samým ďáblem znamenané
Neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu
Mělo na tváři smích soudce nezrozené v Kristu?

Jeho ubohá matka, jejíž jméno není známo
Jej položila ke zdi kaple na chladivý mramor
Aniž komu řekla o tom, aniž zmínila se muži
Který její tělo ke své rozkoši jen užil

Pio Squad:
Seděl jsem vedle ní ve špinavym bordelu
Jenom tiše plakala a držela mě za ruku
Na sobě neměla nic a měla dělat robotu
Uměla se mile usmívat a prodávat nahotu

Jarek Nohavica:
Dítě nalezeno bylo mrtvé druhého dne z rána
Otec/kněz řekl, že tak zněla vůle všemocného pána
A soudní lékař suchou řečí v policejní češtině
Napsal, že smrt nastala podchlazením
V noci zhruba ve 3 hodiny

Pio Squad:
Ale netoužila po ničem než po chvíli ticha
Přitiskla se ke mně, začala mi šeptat do ucha
Že už nemůže dál, že ztrácí víru ve všecko
Vyprávěla o tom, jak jí zaškrtili děcko

Jarek Nohavica:
Oné noci já v tamtěch místech jsem byl
Avšak jiné jsem věci dělal, zpíval a pil
Dvacet metrů stranou kaple, na lavičce, s lahví vína
Jsem zpíval a tvou blůzu rozepínal

Pio Squad:
Povídala pěkný věci o svým manželi
Co po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavy
A její rodiče že po porodu jí hned odhodili
Dvacet let jí bylo a už jí docházely síly

Jarek Nohavica:
Svlíkni si košilku, lásko moje
Do rána bílého daleko je
Do rána bílého ještě kousek
Krásné je, když lidi milujou se

Pio Squad:
Já tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova
Před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat
Pak si lehla na postel a začla usínat
Zeptala se, jestli se o ní můžu postarat

Jarek Nohavica:
Jaký sen se mu zdál, na co myslelo k ránu
Když vychládalo jeho tělo v bílém povianu?
Zda vidělo tmu, zda vidělo hvězdy
Tváří k obloze a hlavičkou ke zdi

Pio Squad:
Pak už nevnímala a já přes ní položil deku
Vyšel jsem do noci ven a dusil v sobě kus vzteku
Myslel jsem na její strach, na každou její ránu
Jakej sen se jí zdál a na co myslela k ránu

Jarek Nohavica:
Jistě slyšelo můj hlas, který parkem zněl
Jistě volalo a já ho neslyšel
Já ho neslyšel a nešel tam, kam jít bylo nutné
Od té noci mé písně jsou bez výjimky smutné

Pio Squad:
Nechal jsem jí tam ležet a šel pomalu domů
Proč jsem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů
Chtěl jsem si jenom užít, nevěděl, co bylo nutný
Od tý doby jsou mý písně bez výjimky smutný

Jarek Nohavica:
Čas odnáší naši bolest zvolna nahoru
A hanácká rovina se táhne k obzoru
Jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže
A to já jsem byl, kdo tam na mramoru ležel
A to já jsem byl, a to já jsem byl
A to já jsem byl - já tam byl - já jsem byl - já tam byl
Kdo tam na mramoru ležel, to já jsem byl...