Tam dole za černým lesem
Dvě minuty od Kolína
Bydlí dívka, která jmenuje se
Karolína

U domku malého jak miska
Roste jí rozmarýna
Nádherně na prsty píská
Karolína

Ať už z rychlíku, nebo z osobáku
To bych si neprominul
Nepozdravit z oken toho vlaku
Karolínu

Stojí tam v modravé blůze
Venuši mi připomíná
Přiznávám, že líbí se mi tuze
Karolína

V Praze mají památky dávné
V Hodoníně sudy vína
Ale za Kolínem vždycky na mě mávne
Karolína

Proč nemám hodinku času
Nebo rovnou dvě hodiny
Zblízka bych pohladil tu krásu
Karolíny

Je to láska jen tak v cuku letu
Vteřina či půlvteřina
Ale já jsem rád, že vůbec pořád je tu
Karolína

To by se to, lidi, žilo zlatě
Konec smutku, konec splínům
Kdyby každý člověk měl podél svý tratě
Svou Karolínu