Včera
Sesbíral jsem v sobě všechny zbylé síly
Našel ten dům a zaklepal na dveře kanceláře
Kam nás dlouhá léta nikdy nepustili
Měl jsem strach, když jsem bral za černou kliku
Byla vyleštěná nadějemi prosebníků
Kteří stávali tu kdysi v dlouhé řadě
Každý sám a všichni pohromadě
A já mezi nimi

Ta řada byla dlouhá jako had
Vinula se dolů po schodech a potom ven podél vrat
Byla tak smutná, tak dlouhá
Neboť na jejím počátku stála naše touha
A na jejím konci ty dveře
Za nimi tlumený smích a křesla, kožená křesla
Kdo to tam seděl v nich?

Kde jste, vy, kdož jste tu seděli?
Kukátkem v dveřích na nás hleděli
Tvářili se úlisně i přísně tolik let
Kde jste, vy, kdož jste měli palce na tepu doby?
Prznitelé dobra a šiřitelé zloby
Sadaři našich smutných životů
Od plotu ku plotu a zpět
Stále titíž: proroci víry
Z poddveří cítíš pach síry
Stále stejní s cvikrem na oku
Světodějní úředníci pokroku

Opřel jsem se do dveří, až vypadly z pantů
Tak lehce a snadno jako lístek amarantu
Padá z pohřebního věnce
Ty dveře byly z dýhy a skřípaly tak tence
Že by snad člověk začal litovat jejich strašlivého pádu
Kdyby vzadu, úplně vzadu
V rohu té kanceláře, když se zvedl prach
Kdyby nevisely na stěnách
Ty jejich tváře
A z nich šel strach

Byly to normální obličeje
Šedé a fádní
Jako když hraješ v kartách Padni komu padni
A ani nevíš, které eso šlo a které nešlo
Takových tváří už kolem tebe přešlo
A tady náhle na té stěně vzadu
V té hloupé kanceláři jako v galerii v Pradu
Najednou zahlédl jsem porotu
Našich životů

Kde jste, vy, kdo jste tu seděli?
Kukátkem v dveřích na nás hleděli
Tvářili se úlisně i přísně tolik let
Kde jste, vy, kdož jste měli palce na tepu doby
Prznitelé dobra a šiřitelé zloby
Sadaři našich smutných životů
Od plotu ku plotu a zpět
Stále titíž: proroci víry
Z poddveří cítíš pach síry
Stále stejní s cvikrem na oku
Světodějní úředníci pokroku - já vás znám
Sedíte tam
Sedíte jinde, čelem k ikonám!
Já vás znám...
Příjmením i jménem
Sedíte vždycky na místě vyvýšeném

Pořád, pořád, pořád
Zatímco my: spořádaně stavíme se do řad