Z bůh ví jakého popudu
Šel jsem si půjčit Hamleta
Knihovník byl však popleta
A dal mi knihu osudu

A mně teď brada poklesá
V té knize stojí psáno jen
Jediné ze všech ženských jmen
A pod ním znamá adresa

Kdepak je, krutá nebesa
Ta vaše podatelna
Chci podat odvolání
Proč má být tato paní
Tak neodolatelná

Honem jsem koupil talisman
Od stoletého cikána
Přesto jsem nespal do rána
To jméno řvalo hejna vran

Úsvit je čmáral po stěnách
Marně jsem kreslil křídou kruh
Posedl mě příliš mocný duch
A mými ústy sténal - ach

Z hotelu je loď na vlnách
A z římsy kazatelna
Z níž slyším přikázání
Pro tebe tato paní
Je neodolatelná

Utekl jsem na vlak do světa
A v kupé našel alespoň tmu
Kola však mlela do rytmu
Estata tvoje je jen ta

Potom ten rychlík zastavil
A rovnou v naší ulici
Vysedl jsem s velkou kyticí
Protahnout údy na pár chvil

A tu mě zcela ohlušil
Hluk nepochopitelna
Mé tiché zaklepání
A šepot - moje paní
Jsi neodolatelná