Co bylo, je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
Každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus
A líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem
Nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus

Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
Řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
A líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
A nebudou víc, nebudou a to líto mi je

Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání
A vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem
A líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
A na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem

Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
Náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
A líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
A vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství

Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám - noc je tu
Vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody
Stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
Já krk za to dám, zítra že se něco přihodí