On:
Slunce zapadlo do vody
Hladce jak nůž
Dívka, jež jedla jahody
Je sytá už
Vítr přilétl od řeky
Pod její šat
Tu dívku na kraji paseky
Obešel chlad

Ona:
Ach, zas ten příběh, tentýž děj
I tentýž čas
Ona a on
Ach, bože, dej
Slyšet to zas
Ach, zas ten příběh, starší snad
Než vesmír sám
O tom, jak láska častokrát
Přichází k nám

On:
Tam, kde končila mýtina
Začínal bor
Kdo jste? táže se dívčina
Přízrak či tvor?
Jinoch dere se větvemi
Té síly v něm
Kráčí dvě stopy nad zemí
Až chvěje se zem

Ona:
Víc, jen přeháněj, básníku
Neboj se slov
Verše zaplétej do vzlyků
Pod nebe krov
Ona vyroste sukýnkám
On zlomí svůj šíp
Z ní bude pak maminka
Z něj chlapácký typ

On:
Dívko stopená do mechu
Zataj svůj dech
Soumrak láme se ve spěchu
Na hrotech střech
Slyš, jak pták volá nad sosnou
Vive l’amour!
Stromy ozvěnou honosnou
Vrací to v dur

Ona:
Ona přibere po dětech
Jó, řekne se cvič
On po čtyřletých záletech
Odejde pryč
Čas od času z obálky
Vypadne list
Tak nějak odchází do dálky
Čím byl sis jist

On:
Slunce zapadlo do vody
Hladce jak nůž
Dívka, jež jedla jahody
Je sytá už
Vítr přilétl od řeky
Pod její šat
Tu dívku na kraji paseky
Obešel chlad

Ona:
Zpívej, co zbývá jiného
Než zpívat dál
Velké udělej z velkého
A malé spal
Dřív než na listech podzimu
Přiletí mráz
Lásku začaruj do rýmů
A zachraň nás

Oba:
Lalala...