Uctíš mě tím, že tvoje síla
Slabostí bude, kterouž byla
Uctíš mě tím, že oči tvoje
Nebudou zářit nepokojem
Uctíš mě tím, že prsten zlatý
Na ruce tvojí lesk svůj ztratí
Uctíš mě tím, že z tvého těla
Hromádka zbude ztrouchnivělá

Já tě, moje smrti, uctím, hej, uctím jako sebe
Ale nebudu se, hej, strachovati tebe
Neboť není smrtelného, hej, nic tak vážného
Aby bylo zbojníkovi, hej, plakati z teho
Neboť není ani hlína, hej, ani kámen
Co by v mojích očích zhasil, hej, uhasil plamen

Smrti moje před tebou skláním hlavu
Smrti moje ve tvoji vcházím slávu
Po zemi jsem nosíval svoje kosti
A teď v rakvi pobudu do věčnosti
Říkal jsem já děvuchám krásná slova
Hlína mi je do ucha řekne znova
Připomínat bude mi černá hlína
Jak jsem jezdil do Vídně od Těšína
Kapka vody za kapkou, chladný příval
Připomínat budou mi, čím jsem býval

Kde se uložíš, zbojníku, k spánku?
A já uložím se do červánků
Já se uložím na velké hoře
A tam pod nebem bude mi dobře