Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne
Jak pousmání chladné jsi zbytečná
Jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné
Jak odmocnina z jedné jsi zbytečná
Jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky
Jak žluté pouštní písky jsi zbytečná
Jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny
Jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko

Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče
Jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná
Jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče
Jak polovina míče jsi zbytečná
Jak promarněná rada, jak stará kůže hada
Jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná
Jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy
Jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko

Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí
Jak stará děvka s holí jsi zbytečná
Jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby
Jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná
Jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu
Jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná
Jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní
Jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko